Ostnité trávy rodu Spinifex rostou na písečných dunách od Afriky až po Austrálii. Jejich listy obsahují značné množství nanovláken celulózy. Badatelé australské Queenslandské univerzity zjistili, že tato nanovlákna lze snadno přidat do latexu a podstatně ho tím vylepšit. Kondomy z latexu obohaceného nanovlákny celulózy jsou nejen pevnější než běžné kondomy, ale mohou dokonce být tenké zhruba jako průměr lidského vlasu. Takové kondomy by si mohly získat značnou popularitu. Latex vylepšený nanovlákny se jistě uplatní i při výrobě kvalitních rukavic a v dalších aplikacích.
Zdroj foto: https://www.uq.edu.au/news/filething/get-styled/large/107548/AIBN%20Spinifex%20pic.jpg?itok=zczlEWQM
Nanočástice z rybího tuku zabíjejí buňky rakoviny jater
Rakovina je náročný soupeř, a tak proti ní musíme hledat zbraně, kde se dá. Vědci UT Southwestern Medical Center vytvořili důmyslné nanočástice ze „zlého cholesterolu“, čili nízkodenzitního lipoproteinu (LDL) a rybího tuku , tedy omega-3 nenasycených mastných kyselin. Experimenty s laboratorními potkany ukázaly, že tyto unikátní nanočástice velice přesně a účinně cílí na buňky rakoviny jater. Velkou většinu z nich přitom dotyčné nanočástice úplně zlikvidují a zdravým jaterním buňkám neublíží.
UT Southwestern Medical Center
Zdroj foto: http://cdn.phys.org/newman/csz/news/800/2016/nanoparticle.jpg
Jak ve velkém vyrábět ohebnou grafenovou elektroniku?
Ohebná elektronika založená na grafenu se stává hitem elektronických aplikací. Inženýři Katalánského institutu nanovědy a nanotechnologie (ICN2) nabízejí velmi šikovnou, vůči prostředí šetrnou a hlavně lacinou technologii, se kterou lze vytvořit struktury z oxidu grafenu na rozmanitých substrátech, včetně papíru, textilu nebo PET plastu. Postup je prostý a zahrnuje tři kroky: tisk, filtrování a stlačení. Touto technologií lze vyrobit LEDky, elektrody, solární články, biosenzory nebo superkapacitory. Vzhledem k nenáročnosti by ji mohli využít i v rozvojových zemích.
První anorganické nanodrátkové lasery jsou slibné pro optoelektroniku
Když v Lawrence Berkeley National Laboratory vyvinuli podle všeho historicky první anorganické nanodrátkové (nanowire) lasery, tak si vedly skvěle. Produkují velice jasné a stále laserové světlo, takže se vyloženě nabízí jejich využití v optoelektronice. Podobné nanolasery mohou přenášet informaci rychlostí světla, mnohem rychleji než v tradiční elektronice. Vědci vytvořili tyto nanodrátky jednoduchou chemickou reakcí z cesia, olova a bromu, při které vznikla sloučenina CsPbBr3, strukturou podobná minerálu perovskitu, který se poslední dobou prosazuje v solárních článcích.
Lawrence Berkeley National Laboratory
Zdroj foto: http://cdn.phys.org/newman/csz/news/800/2016/lasersrewire.jpg
Elektrony v grafenu se chovají jako kapalina
Grafen je senzační materiál, o němž se neustále dozvídáme zajímavé věci. Na Harvardu nedávno zjistili, že se elektrony v grafenu chovají jako kapalina. Aby toho dosáhli, tak museli vylepšit postup výroby ultračistého grafenu. Také přitom vyvinuli novou metodu, jak změřit tepelnou vodivost grafenu. To má významné důsledky pro vývoj průmyslových aplikací grafenu. Výzkum by například mohl vést k novým termoelektrickým zařízením, která přeměňují rozdíl teplot na elektrické napětí, a naopak.
Zdroj foto: http://cdn.phys.org/newman/csz/news/800/2016/ametalthatbe.jpg
Nanotechnologie vylepšila oxid titaničitý pro čištění vody i vzduchu
Oxid titaničitý má všestranné využití. Mimo jiné je i účinným fotokatalyzátorem, a po ozáření UV paprsky rozkládá různé látky. Protože není toxický, lze ho používat i k odstraňování kontaminací v životním prostředí. Potíž je v tom, že UV záření představuje jen asi pět procent slunečního svitu, takže běžný oxid titaničitý není jako fotokatalyzátor praktický. Nanotechnologové na Univerzitě v Alicante ale vytvořili černou formu této sloučeniny, která absorbuje sluneční záření mnohem většího rozsahu spektra a může se uplatnit v čištění vody i ovzduší. Není to příliš složité, k vytvoření černého oxidu titaničitého stačí použít vodu, alkohol a běžnou teplotu.
Zdroj foto: http://www.nanowerk.com/nanotechnology-news/id42612.jpg
Mikroskopické rozsivky inspirují úžasnou pevností svých schránek
Rozsivky jsou početnou skupinou fotosyntetických mikroorganismů, dříve řazených mezi takzvané hnědé řasy. Jejich buňky obklopují často velice krásné schránky z oxidu křemičitého. Vědci z Caltechu nedávno zjistili, že schránky rozsivek vykazují největší tržnou délku (vyjadřující pevnost materiálu v souvislosti s jeho hustotou), ze všech známých biologických materiálů. Překonají v tom i kosti, parohy nebo zuby. Schránky rozsivek mají porézní strukturu, která je proděravěná otvory, tvarem připomínajícími včelí plástev. Inženýři se už těší na výrobu biomimetických nanomateriálů, které se budou inspirovat právě strukturou schránek rozsivek.
Zdroj foto: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/0/06/Diatoms.png/734px-Diatoms.png
Stanislav Mihulka
English (UK) 
Čeština 
0 komentáøù