Nanočástice amorfního železa zabíjejí nádorové buňky
Nádorové buňky jsou v porovnání s normálními buňkami kyselejší a obvykle produkují mnohem více peroxidu vodíku. S tímto peroxidem mohou reagovat ionty železa, a tím nádorové buňky poškodí či zničí. Doprava iontů železa v těle pacienta je ale problematická a nanočástice z krystalického železa nejsou dostatečně účinné. Vědci Šanghajského institutu keramiky a Šanghajské univerzity proto vyvinuli nanočástice z amorfního železa, které nemají krystalickou strukturu. Nanočástice amorfního železa jsou magnetické, takže je lze navádět magnetickým polem.
Zdroj foto: http://www.nanowerk.com/nanotechnology-news/id42384.jpg
Oči můr inspirovaly nanopovrch samočisticích oken
Koho by bavilo mýt celý život okna? Na University College London (UCL) se poučili můrami. Vyvinuli okenní sklo, jehož povrch tvoří nanokužely. Přináší hned tři zásadní výhody:
1. Je samočistící. Po nesmáčivých nanokuželích zcela snadno stéká voda, a přitom sklo čistí.
2. Šetří energii. Sklo je potaženo velice tenkým filmem z oxidu vanadičitého o tloušťce několika nanometrů. Tento běžný a laciný materiál v zimě udrží teplo uvnitř budovy a v létě ho zadrží venku.
3. Brání oslnění. Tak jako v přírodě podobné nanokužely zabrání odrazu světla a skryjí oči můry před hladovým predátorem, tak na povrchu oken zabrání oslnění lidí v místnosti za oknem.
Engineering & Physical Sciences Research Council
Zdroj foto: https://www.epsrc.ac.uk/epsrc/cache/file/AD939FF4-E0BE-42F9-A5A1654C5AD4D365_featuretwocolumnwide.jpg
Bioinženýři vyzkoušeli výpočetní systém z DNA uvnitř živé buňky
Řetězce DNA sice vymyslela příroda, ale molekulární biologové je používají jako úžasné LEGO pro dospělé. Vědci z Georgijské techniky a jejich kolegové vytvořili z řetězců DNA systém, který zvládne základní logické výpočetní operace „AND“ a „OR“, a vložili ho o živých savčích buněk. Jejich systém funguje uvnitř živé buňky a ještě interaguje s řetězci mRNA, které vyrábí samotná buňka transkripcí. Nebylo to prý jednoduché a trvalo jim to řadu let. Díky jejich úspěchu jsme teď ale každopádně zase o něco blíž buněčnému inženýrství, se kterým budeme řídit pochody uvnitř buňky.
Zdroj foto: http://www.news.gatech.edu/sites/default/files/uploads/mercury_images/nucleic-acid-003.jpg
Kvantové tečky fungují proti superodolným bakteriím
Bakterie si vyvíjejí rezistence proti antibiotikům rychleji, než stačíme vymýšlet nová antibiotika. Ale nevzdáváme to. Na Coloradské univerzitě v Boulderu vyrobili zbraň proti superodolným mikrobům z populárních kvantových teček. Kvantové tečky jsou vlastně nanokrystaly, které mají vlastnosti polovodiče. Poměrně snadno je lze vytvořit tak, že je aktivuje světlo o určité vlnové délce. V experimentech kvantové tečky aktivované světlem v laboratorní kultuře pozabíjely 92 procent i těch nejdrsnějších bakterií rezistentních vůči antibiotikům.
University of Colorado – Boulder
Vědci vytvořili sbírku zlatých struktur s nanopóry
Zlato s nanopóry (np-Au), tedy zlato s množstvím nepatrných otvorů, je velice zajímavý a užitečný kov, který s oblibou využívají v energetickém i biomedicínském výzkumu. Zlato s nanopóry se obvykle vyrábí specifickým procesem koroze slitiny (dealloying), při němž ve zlatě vzniká trojrozměrná síť nanopórů. Tento postup má ale svá omezení. Badatelé laboratoří Lawrence Livermore National Laboratory (LLNL) použili laserové mikroobrábění, s jeho pomocí jako první vytvořili přehlídku různých typů zlata s nanopóry na jediném čipu. Na obzoru se rýsují zajímavé aplikace ve vývoji pokročilých lithium-iontových baterií nebo neurálních rozhraní mezi buňkou a elektronikou.
Lawrence Livermore National Laboratory
Zdroj foto: http://cdn.phys.org/newman/gfx/news/2016/researchersg.png
Nanoelektromechanická vychytávka z grafenu vylepšuje nanooptiku
Mezi vývojáři je stále větší poptávka po nanooptice. Ovládání světla v nanoměřítku je ale stále velmi obtížné. Vědci z IFCO – Institutu fotonických věd ve španělské Barceloně spolu s kolegy navrhují využít nanoelektromechanické systémy (MEMS). Podařilo se jim vyvinout vůbec první hybridní čip, který obsahuje stabilní jednofotonové zářiče – dusíkově vakanční centra (nitrogen-vacancy centres, NVC), a grafenový nanoelektromechanický systém, připojený pár desítek nanometrů nad těmito centry. K čemu může být taková věc užitečná? Technologie je slibná pro selektivní ovládání světelných zářičů na čipu, optickou spektroskopii jednotlivých nanoobjektů, a také pro kvantovou optomechaniku.
ICFO-The Institute of Photonic Sciences
Zdroj foto: http://www.icfo.eu/images/news/20160115_FKoppens_NatComm.jpg
Neuvěřitelně rychlé čtení DNA grafenovým nanopórem
Klasické sekvenátory, které čtou sekvence DNA, používají technologii ze sedmdesátých let. Badatelé amerického Národního institutu pro standardy a technologie (NIST) pracují už asi dvacet let na technologii nanopórového čtení DNA. Řetězec DNA při něm prochází nanopórem, přičemž se nepatrně mění elektrický proud. Nápad je to skvělý, vědci ale bojují s rušivým elektrickým šumem a nedostatečnou selektivitou nanopórů. Lidé NIST proto pracují na revolučním řešení, které zahrnuje grafen a tvorbu dočasných chemických vazeb součástí DNA s grafenem. Podle simulací NIST bude s takovou technologií možné přečíst neuvěřitelných 66 miliard písmen DNA za sekundu.
Zdroj foto: http://patapsco.nist.gov/imagegallery/retrieve.cfm?imageid=1490&dpi=150&fileformat=jpg
Čeština 
English (UK) 
0 komentáøù